Často kladené otázky o žížalách a vermikompostování

Kompostovací červ Willy jako moderátor televizní soutěže se zlatým motýlkem a mikrofonem s náhlavní soupravou, s vermikompostérem City Worms jako výhrou, se šnekem, slunéčkem a ježkem u bzučáků

Často dostáváme drobné otázky o žížalách, někdy velmi vážné, jindy spíše kuriózní — mají oči, jak dlouho žijí, umějí plavat? Shromáždili jsme zde nejčastější a nejzajímavější odpovědi, které jsme posbírali během rozhovorů s našimi zákazníky.

Tělo a smysly kompostovacích červů

Hlava kompostovacího červa ve velkém detailu: bez očí a bez zubů, s vlhkou kůží

Mají žížaly oči?

Ne, žížaly oči nemají, ale jejich kůže je pokrytá buňkami citlivými na světlo, které se soustřeďují hlavně v přední části těla. Díky nim rozeznávají změny intenzity světla a vnímají vibrace půdy — to jim bohatě stačí k tomu, aby před světlem a vyrušením unikly, aniž by kdy skutečně „viděly“.

Jak kompostovací červi dýchají?

Žížaly nemají plíce: dýchají přímo kůží, která musí zůstat pokrytá slizem a vlhkostí, aby se v ní kyslík mohl rozpustit a dostat se až do krevního oběhu. Právě proto je příliš suchá podestýlka ohrožuje mnohem rychleji než občasný nadbytek vlhkosti.

Mají žížaly zuby?

Ne, nemají zuby ani čelisti: jejich ústa a hltan jsou svalnaté, ale zcela bez zubů. Mohou pozřít jen částečky, které jsou už dostatečně malé a změklé vlhkostí a bakteriemi. Práci pak dokončí svalnatý žaludek, umístěný dále v trávicí soustavě, který potravu rozmělní pomocí drobných zrnek zeminy, jež obsahuje — trochu podobně jako u ptáků.

Má žížala srdce?

Dokonce jich má několik! Kompostovací červ má několik cév, které slouží jako malá srdce a pohánějí jeho krev. Další zajímavost: nikdy nespí a je neustále aktivní, pokud mu podmínky vyhovují.

Můžeme žížalu rozpůlit, abychom získali dvě?

Ne, to je rozšířený omyl, který nefunguje a zvíře jen zbytečně zraní. Schopnost regenerace u žížal skutečně existuje, ale je omezená: přední část si někdy dokáže dorůst nový ocas, zadní část však nikdy nevytvoří novou hlavu. Nemějte obavy: za dobrých podmínek může jediný červ dát vzniknout několika stovkám potomků, aniž byste do toho museli jakkoli zasahovat!

Rozmnožování a životní cyklus

Kokony kompostovacích červů od perleťově bílé po načervenalou, vedle zrnka rýže

Jak se žížaly rozmnožují?

Stručně: žížaly jsou hermafrodité, ale přesto se k rozmnožování musí pářit, a to břichem k břichu a hlavou k ocasu. Celý mechanismus včetně kokonů podrobně popisujeme v článku Rozmnožování žížal.

Jak poznat kokony kompostovacích červů?

Kokon měří asi 3 mm, zhruba jako zrnko rýže. Na začátku je perleťově bílý a postupně mění barvu, jak se uvnitř vyvíjejí mladí červi, až je těsně před vylíhnutím, přibližně o tři týdny později, hnědý a poté načervenalý.

Jak dlouho žije žížala?

Možná jste si v našich článcích všimli různých čísel: tady je příležitost to vyjasnit. V přírodě většina žížal žije a umírá během jediného roku, protože čelí chladu, suchu nebo predátorům. V dobře udržovaném vermikompostéru, kde jsou před těmito nebezpečími chráněny, se jejich průměrná délka života výrazně prodlužuje: jedinci druhu Eisenia fetida byli v chovu sledováni až do věku 4 a půl roku. Právě tento potenciál, dosažitelný za dobrých podmínek, bereme ve zbytku tohoto průvodce jako výchozí hodnotu (4 až 5 let).

Kolik druhů žížal existuje?

Na světě je dnes popsáno přibližně 4 400 druhů žížal! Jen několik z nich, například Eisenia, které chováme, je však skutečně vhodných pro vermikompostování — většina ostatních druhů by v podmínkách vermikompostéru nepřežila.

Věděli jste, že...?

Velká žížala obecná Lumbricus terrestris na mokrém trávníku vedle malých kompostovacích červů

Umějí žížaly plavat?

Vlastně ne — ale to nemusí být problém: pokud je voda dostatečně okysličená, může žížala přežít ponořená poměrně dlouho, aniž by se utopila. Osudný je pro ně především nadbytek stojaté vody chudé na kyslík, spíše než voda samotná.

Vadí kompostovacím červům hluk?

Trochu ano: žížaly zrovna nejsou milovníky večírků, hluk a vibrace je mírně ruší. Dobrá zpráva je, že se časem docela dobře přizpůsobí, a to i hlučnému prostředí.

Proč se některým žížalám říká „dešťovky“?

Týká se to druhu Lumbricus terrestris, velké hrabavé žížaly, kterou potkáváme na zahradách (odlišné od kompostovacích červů Eisenia používaných ve vermikompostéru): vylézá na povrch, jakmile je půda vlhká, na jaře nebo během deštivých podzimních nocí — odtud její přezdívka.

Kolik odpadu sní červ za den?

Počítejte v průměru s polovinou jeho vlastní hmotnosti denně, za dobrých podmínek někdy až s celou jeho hmotností. Například u 500 g červů to představuje zhruba 250 g odpadu strávených každý den — v našem článku Strava žížal podrobně popisujeme vše, co jim dávat můžete (a co ne).

Shrnutí

Bez očí a zubů, s několika srdci a neschopné plavat — žížaly mají mnoho překvapivých zvláštností, stejně jako jejich průměrná délka života, která se v přírodě a v dobře udržovaném vermikompostéru výrazně liší. Nenašli jste zde svou otázku? Neváhejte se nás na ni zeptat přímo.


Warning: fopen(cache/guide/110_35.html): Failed to open stream: No such file or directory in /var/www/vhosts/moutta.net/SOURCE/include/sitefdm/page.inc.php on line 791

Přijímané platební metody

Dejme zemi život

K dnešnímu dni naši klienti recyklovali 101447,776 tun organického odpadu díky našim produktům od roku 2007. Zjistit více ›

Sledujte nás na našich sítích:

Farma z Moutta
Stránka vyvinutá námi samými s ❤️
Všechna práva vyhrazena 2007-2026.